Italský alpy 2002
( passo del tonale )
protože
ultrabajkerskej spisovatel s náma vůbec
v itálii nebyl, pokusím se napsat pár ostafců
já
ultrabajkerskej
webmástr
…termín
byl dlouho dopředu jasnej, konec ledna…
v dlohodobejch
předpovědích nejvíc sněhu, nejvíc slunce,
nejvíc
holanďanek, nejlevnější skipasy,
málo lidí … prostě bomba.
Složení
expedice, bylo vlastně taky jasný…. pláša nelyžuje, limbl
se prej musí starat o rodinu ( kdo mu to věří
– je poslední dobou ňákej línej)
a
tak jsme zbyli čtyři ( azbuka, carlos,
fiala @ kroupa). Naložili jsme auto až po střechu
(
100 pif; 4litry rumu; 6litrů guláše; paštiky; lyže , boty…) a v šest ráno
vyrazili…
Přes
německo, rakousko ( plni obav aby nám to naši přátelé kvůli temelínu
nezkomplikovali)
do
ilálie. Měl bych podotknout, že
v tu dobu byly na západě čech sněhový kalamity
a to takový, že velký. Jak jsme cestovali na
jih sněhu ubývalo, kolem mnichova
už
vlastně nebyl sníh žádnej, jenže mnichov je v nížině a my jedem do alp!!
V pět
odpoledne bylo ale vše jasný,
oproti všem statistikám po třech
miliardách
let nebyl v passo tonale v lednu sníh. Prostě stejná situace jako
osm
miliónu let před dobou ledovou… ještě, že technika od té doby pokročila
a
alespoň na sjezdofkách byl
sníh umělej. S volným
lyžováním na který
jsme
se nejvíc těšili byl tedy konec.
Ubytování
v pohodě, na pokoji kuchyňka a
sociálky, sice trochu skromný ale za tu
cenu…
navíc
kousek od vleku a s krásným výhledem z okna.
První
den jsme se vydali kabinkovou lanovkou na místní vyhlášený ledovec, po pár
jízdách jsme
neodolali
podívat se ne nejvyšší, v přeskáčích dosažitelný, vrchol,
něco
málo přes tři tisíce metrů nad mořem ( řídkej vzduch a hodně ale hodně starej
sníh ).
Další
dny už jen lyžování a lyžování do mrtva…… v devět hodin ráno, navzdory
naprostému nedostatku
sněhu, jsme stáli na sjezdofce a opouštěli jsme jí okolo páté.
Vleky v passo tonale mají
prvotřídní úroveň … nejrozšířenější
jsou
čtyřsedačky což nám čtyřem dost vyhovovalo, naprostá většina z nich se
dá
za větrného počasí přiklopit
(mirkovlnka). Po celým lyžařským areálu
jsou
k dispozici spousty osvěžoven za
obdobný ceny jako ve vesnici
(0,2
svařáku za 2,5€ a 0,4 píva za 2,5€ )
více-méně se nám zdálo čím větší nadmořská výška tím menší ceny.
Ve
středu ( v polovině našeho pobytu) se počasí trochu umoudřilo a napadlo
asi
deset
čísel sněhu, slabá to záplata na naše volnolyžařské ambice, snad jen naše oči
se mohli
pokochat
pohledem do zasněženého údolí.
Ve čtvrtek bylo tak nádherně,
že
jsme neodolali a do půl těla pro foťák zapózovali.
Po chvíli jsme z jednoho
teploměru
zjistili že chvílemi bylo až 16 nad nulou.
I
po večerech je v passo tonale dost
možností se vyžít, v rámci
možnosti
svých peněženek, jsme si občas zašli na točený.
Jeden
místní bar prodával jednu hodinu denně vše co teče za 50% původní ceny,
akce
se jmenovala „ happy hour“, takže normálně 0,4 piva za 4€ (120Kč!) v rámci
slevy
„jen“
2€ (60kč!) nakoupili jsme si ve velkým,
nádherný to místní zvyk!
Ve vesnici
ale funguje i supermarket, zde se dá nakoupit za ceny podobné těm „našim“.
Závěrem
snad jen to, že za rok to vyhraje asi itálie a zase „passo del tonale“ !
