JIŽNÍ ČECHY 1998

První expedice s Filajou a zároveň první a poslední (nikdy neříkej nikdy) expedice smíšená. Koncem června, krátce před oslavou svých narozenin,nás Kroupa šokoval sdělením,že se výpravy zúčastní také ženy.Všichni jsme to kvitovali s uspokojením, doufajíce v nějaké oživení hospodských posedávání. Nevěděli jsme ovšem, co nás čeká. V obvyklém termínu jsme dorazili do výchozího bodu, do Tábora, kde jsme u rybníka Jordán strávili první noc. Zrovna se hrálo utkání MS v kopané Chorvatsko-Holandsko a my, kteří jsme fandili Slovanům, jsme Kroupu poctili přezdívkou Davor. Ne snad pro jeho zálibu ve fotbale, jako spíš kvůli příjmení tohoto hráče, které je (pro neznalé) ŠUKER. Kroupa si ji vysloužil pro své pochopení pro něžnější polovinu lidstva. Po úmorné cestě s Českými drahami jsme se už těšili na kolo a na to ,jak budeme degustovat jihočeské speciality Budvar, Samson, Platan a podobně. Jak kruté bylo poznání pravdy o pivních monopolech. Gambrinus nás vítal i v té nejzapadlejší jihočeské vísce. Ačkoli to není špatné pití, máme ho přeci jen dost z domova. Druhý den vedla trasa z Tábora přes Bechyni do Židovy strouhy. Tady vznikla tradice „po červený“ podle červeně značené turistické značky, na které účastníci expedice mužského rodu ztratili všechny iluze o ženském jemnocitu. Tolik vulgarismů vzešlých z ženských úst, bys z dlaždiče stěží vymámil. Ten den ani Pláša nebyl poslední, protože s hrůzou v očích urputně šlapal do pedálů, aby se dostal z dosahu rozlícených lític, které z nás snad chtěly stáhnout kůži za živa. Tak pěknou trasu jsme vybrali dívkám, aby pochopila ,že s námi nebude žádná legrace! Naštěstí žádný z nás se jim nedostal do spárů a všichni vcelku jsme dorazili do Židovky. Na usmířenou jsme děvčata pozvali do hospody Červený mlýn, kde vypuknul velkolepý mejdan, na který asi majitelé tohoto zařízení dlouho vzpomínali:Filaja dokonce předvedl striptýz na rozhlasové zprávy, protože jiný doprovod zrovna nebyl po ruce! Dle některých pramenů se majitelka nechala Filajou inspirovat a v erotickém magazínu Peříčko se zmínit o tom, že od naší návštěvy se pánský striptýz stal pravidelnou záležitostí. Po dvou dnech strávených v Židovce, výletu do Týna nad Vltavou, spojeným s romantickou vyhlídkou na Temelín, kdy jsme při návratu brodili Lužnici, jsme se vydali směrem na Soběslav. Počasí bylo pošmourné a Limbl po cestě zkolaboval, zřejmě z důvodu přílišné bujarosti den předtím. V Soběslavi jsme strávili příjemnou noc. Podívali jsme se i na E55, kde jsme ovšem žádná lehká děvčata neviděli a tak jsme alespoň kamarádku poprosili, ať nám anonymně zapózuje, abychom se mohli chlubit tím, co všechno jsme cestou viděli. Pláša si užil trochu romantiky s jednou spolucyklistkou, takže „po červený“ nebylo zcela bez následků. V poklidu a za hezkého počasí proběhla zřejmě nejhezčí etapa ze Soběslavi do Třeboně. Trasu vybral Azbuka a nezklamal. Ovšem rázovitých hospůdek v jinak malebných vesničkách bylo pomálu. A když už byly, měly zcela nevhodnou provozní dobu. Jednou jsme měli štěstí a narazili na otevřenou, ale místo dobrého krajského měli opět již zmiňovaný Gambrinus. Toto zklamání nám kompenzovala nádherná cesta po březích rybníků a světlými jehličnatými hvozdy, plnými lesních plodů. Třeboň nás překvapila velmi čilým ruchem a obrovským počtem turistů nemluvících rusky, jak jsme tomu uvyklí z Karlových Var. Ubytovali jsme se v kempu poblíž města, věnovali se sportu(sic!)a odmítli návrhy děvčat na návštěvu města a nějakého rockového klubu. Čas neúprosně běžel a my se museli alespoň přiblížit k cílovému městu,kterým byly České Budějovice. Rozhodli jsme se dojet do Hluboké, která je od Budějc co by kamenem dohodil.Cesta vedla převážně po okrskách a bez větších vzruchů,snad až na průjezd kolem kafilerie. Při příjezdu do kempu Kameničky začalo poprchávat a my se vydali do Budějovic na výlet a zjistit spojení domů, protože dívky a Azbuka následující den odjížděly. Navštívili jsme Masné krámy, dali si výbornou drškovku a konečně i ten Budvar. Ještě několik snímků největšího náměstí v Evropě(?)a Černé věže(jsme přece taky turisti)a jelo se spát. V kempu jsme udělali rozlučkovou trachtaci a šlo se na kutě.

A nastal den odjezdu krásnější části (až na Azbuku) naší výpravy.Po nezbytných rozlučkových formalitách se Pláša,Kroupa ,Filaja a Limbl vydali na další obhlídku města. Neopomněli navštívit sídliště Vltava, které nedlouho předtím zle pošramotily naše ultramoderní stíhačky MIG-21. To byl poslední den naší expedice po jihočesku-to je paskvil,že?

Po příjezdu domů už jsme nebyli zděšeni podivnými tvory v zrcadlech našich koupelen,ani divným chováním našich organismů a těšili se na další rok.