ČESKÝ RÁJ 1997

( ty vložený fotky jsou skeny normálních fotek- takže nic moc )

Začalo to všechno v celku nevinně v roce 1996. Toho roku v létě se konala pařba na Velkém rybníku (nedaleko Karlových Var) na chatě jednoho kamaráda. Pláša, pocházející z 8 km vzdáleného Ostrova, oběhl všechny své známé s prosbou, zda by ho tam někdo za mírnou úplatu nedopravil. Bohužel (bohudík?) neměl nikdo v inkriminovanou dobu čas. Vybral si tedy nějaké úspory a šel si koupit své první kolo, treka KING FOX, podle slov prodavače vhodného k dojíždění na zahrádku. Při příjezdu Pláši na chatu na Velký rybník na novém kole všichni strnuli údivem. Byl totiž odjakživa znám svým přezíravým postojem k zdravému pohybu. Ostatní na tom byli o něco lépe,zkoušeli ve větší či menší míře rekreačně sportovat. A měli i určité cyklistické zkušenosti a horská kola z raných porevolučních dob. Pařba se vydařila a výpravy za poznáním hospod v okolí se začaly povážlivě prodlužovat. I toho největšího lenivce ničení prostaty na cyklistickém sedle chytlo a tak je celkem logické,že se při vysedávání v pohostinstvích za dlouhých zimních večerů zrodil v hlavách Kroupy, Limbla a Pláši geniálně prostý nápad: “v létě 97 se jede na dovolenou na kolech!“ Po dalších diskusích a nezbytné konzumaci pěnivého moku byl vybrán cíl první expedice-Český ráj. Této první expedice se ještě nezúčastnil Fiala, který ještě miloval svou první ženu a Carlos, který ještě nebyl v té době členem naší povedené partičky. Začátek výpravy byl stanoven na 8.7. Zahájena byla v Nové Roli, tehdy bydlišti Limbla. Členkou výpravy jaksi navíc byla Limblova 13-ti letá neteř Markéta. Limbl to chtěl pojmout jako výchovný putovní tábor, kdy ostatní členové výpravy měli osobním příkladem působit na hormony rozhozenou Markétu.Idealista.

Jako startovní místo jsme vybrali Rumcajsovo město Jičín. Počasí nám přálo, ale to se mělo časem změnit. Vyjeli jsme do Prachovek, kde jsme se ubytovali u Komárovského rybníka a natěšeni se vrhli na konzumaci pro nás v novém prostředí. Je třeba podotknout, že to bylo prostředí velmi pěkné (těch hospod na tak malém prostoru!) a i ostatní rekreanti velmi milí (ožralí). Prachovské skály byly okouzlující, ale už tady Pláša poznal, co to znamená patřit k partě „ultrabajkerů“ Limbl, Kroupa, Azbuka i Markéta měli daleko víc sil a tak si Pláša navykl jezdit poslední, což ho ovšem znevýhodňovalo v hospodách při trase, při jeho dojezdu už měli všichni o pivo víc. Po prohlídce okolí Jičína a Prachovek a noci strávené ve výše zmíněném kempu jsme se vydali směrem na Hrubou skálu. Večer před tím jsme se v opilecké euforii dohodli na tom, že každý den bude určen velitel ,jenž měl rozhodovat o trase. Nápad se to zdál skvělý, ovšem při našem vnímání demokracie zcela neuskutečnitelný. Na každém rozcestí vypukla bouřlivá debata o tom, proč tudy a proč ne tudy apod… Vedoucí to sice měl rozhodnout, ovšem při jeho pravomocech to bylo nad jeho síly, neměl totiž žádné. Ani možnost největší rejpaly nějak pokutovat. Ale všechny potíže se ukázaly malicherné ve srovnání s krásami okolní přírody a památek, například tvrz lapků, vydlabaná v pískovcové skále, či stejně pojatý byt topiče ze sklárny v Turnově (luxusní 3+1) z minulého století. Média nám to ukazují jako velikou módu v USA! Cílem této etapy byly Sedmihorky, respektive kemp stejného jména. To jsme ještě netušili,že tady strávíme zbytek dovolené. Po prohlídce zámku na Hrubé skále a přilehlého okolí,následném ubytování se ve stanech a samozřejmě popíjení piva v kempingové restauraci, se začaly na obloze kupit těžké mraky, z nichž se začaly brzy snášet chladné kapky.Poprchávání se v noci změnilo na vytrvalý déšt‘ a to už Plášův krásný,nový,ale vypůjčený stan nepřežil.Tak se s Kroupou ocitli před svítáním pod stříškou u restaurace, kde je se širokým úsměvem přivítal Azbuka. Ten totiž opovrhoval „masňáky“, neměl stan a zachytil déšť hned v jeho počátku, tudíž relativně suchý se stačil ukrýt. Pláša s Kroupou to štěstí neměli. Tato příhoda nás přiměla k tomu,že jsme si koupili chatku a užívali si trochu komfortu všichni pěkně pohromadě (prej ultrabajkeři :-) .Dohodli jsme se tedy, že v Sedmihorkách už zůstaneme a budeme podnikat výlety po okolí. Hned ten den se stal vedoucím Azbuka a snad proto, abychom se dostali ze šoku z náhlé změny počasí, stanovil tzv. odpočinkovou trasu na nedaleký zámeček Valdštejn. Na prohlídku této pamětihodnosti nám ale nezbyl čas. Přišla totiž bouře a my se chtě nechtě museli v přilehlém bufetu věnovat popíjení místní speciality-piva Valdštejn 16°.A málem jsme zdolali rekord 8 piv! Naneštěstí se vyčasilo a jediný soudný mezi námi,Kroupa ,nás donutil vrátit se zpět do kempu,což se nám povedlo bez zranění. Den poté byl vedoucím Limbl a mohlo se pokračovat ve sportovním duchu. Vytýčil kopcovitou trasu přes Železný Brod. Nedaleko od něj jsme objevili putyku,které se snad od třicátých let nedotknul zub času,což nás donutilo strávit tam několik hodin hrou v karambol. Když už nás začal tlačit čas,vydali jsme se přes vrch Kozákov domů. Cestou na tento kopec Pláša málem zkolaboval a zatím,co se ostatní kochali výhledem z rozhledny,sbíral zbytky svých sil na cestu z vrchu dolů. Nikdo z nás netušil,co nás čeká. Byla to Radostná studánka a nám bylo dopřáno poznat, co znamená cynismus v místním názvosloví. Tam si Azbuka užil svých sebevražedných sklonů! Zbytek dovolené pokračoval v podobném duchu a my jsme poznali,jak budou následné expedice finančně,ale i jinak náročné. Po návratu domů jsme v zrcadlech nepoznávali své obličeje a byli překvapeni následky náhlé abstinence. Všichni se alespoň ponaučili. Český ráj doporučuje 5 z 5 bajkerů!!